Rozhovor s Martinem ,Pyco‘ Rauschem

Martin ,Pyco’ Rausch je na Slovensku velmi populární moderátor. Loni se stal hvězdou i v Česku, když společně s Jakubem Prachařem uváděl televizní show Česko Slovensko má talent.

Slyšíte ještě vůbec na jméno Martin, nebo vám všichni říkají Pyco?
Reaguju na všechna jména. Akorát si nemůžu zvyknout na českou verzi jména Martin. Vaše měkké ‚TI‘ ve jméně Martin mě vždycky tak trochu postaví do Rozhovor s Martinem ,Pyco‘ Rauschem (Foto: Roman Souček)pozoru. Příjemnější je mi slovenská verze, na které jsem vyrostl a přece jenom má blíž k francouzské, německé nebo anglické výslovnosti.

Prý si libujete v zážitkových dovolených, stanete se třeba na tři týdny střihačem ovcí na Novém Zélandu. Takové dovolené si organizujete sám?
Ano, mám to v plánu. Našel jsem si mezinárodní školu vaření, archeologický tábor nebo školu surfování. Na takovou dovolenou však musím vyrazit v plné síle a ne unavený. Všechno si organizuju sám, na internetu dnes existuje spousta možností. S cestovní kanceláří jsem byl naposled na dovolené snad před dvanácti lety. Cítil jsem se jako ve stádě ovcí.

Podruhé letos moderujete show Česko Slovensko má talent. Pořád je to motivace? Proč jste tu nabídku vlastně přijal?
Do prvního dílu jsem se moc nehrnul. Znamenal pro mě po třech letech změnu televizní stanice i celého týmu a tím pádem větší riziko. Zároveň jsem však cítil, že je to nabídka, která mi pomůže chytit druhý dech a může mi přinést zajímavou motivaci. Před pár lety by mě nenapadlo, že v roce 2011 budu ještě v televizi a navíc poskytovat rozhovor například českému novináři. Moderováním druhé série dávám jasně najevo, že se mi první řada moderovala dobře a chci si to zopakovat.

Kdybyste ji nemoderoval, bavila by vás?
Televizi sleduju čím dál méně, to je pravda, ale toto je pořád typ pořadu, který mě dokáže připoutat k obrazovce, tedy je-li dobře zpracovaný.

Co vlastně jinak děláte?
Pracoval jsem patnáct let v rádiu, a když k tomu pak přibyla televize, bylo už toho na mě opravdu dost. Neměl jsem na nic čas. Místo soukromého života jsem měl diář plný termínů a povinností. Před pěti lety jsem s rádiem skončil a v televizi dělám jen několik projektů do roka. Díky tomu víc odpočívám, žiju život v relativně poklidném tempu. Když mám čas, dělám hudební dramaturgii, vařím, snažím se naučit hrát na kytaru a věnuju se několika charitativním aktivitám. Myslím si, že můj život je hezčí a má větší hodnotu, než když jsem byl týdny v kuse v práci.

Už víte, co budete dělat, až skončí Česko Slovensko má talent?
Asi půjdu hledat do obchodu vánoční dárky. (směje se)

Mnozí vás považují za nejlepšího moderátora na Slovensku. Máte ještě vůbec nějaké mety?
Rozhovor s Martinem ,Pyco‘ Rauschem (Foto: Roman Souček)Necítím se jako nejlepší moderátor… Vlastně ani sám pro sebe neumím definovat, co to slovo ,nejlepší‘ vlastně znamená. Moderátorské mety nemám. Já jsem nikdy nechtěl moderovat. Od puberty jsem toužil jenom po jednom: stát se hudebním redaktorem v rádiu. To se mi podařilo naštěstí dřív, než se všechna komerční rádia změnila na jednolitý jukebox, chrlící kolotočářskou vatu. Všechno další byly náhody.

Přesto, vaše kariéra se povede jednomu člověku z pěti milionů. Jaké vlastnosti vás k ní předurčily?
Nechci si hrát na skromného ani s vámi polemizovat, ale myslím, že zbytečně nadhodnocujete moji práci i postavení. Vždyť já vlastně jenom moderuju esemeskové soutěže. V téhle branži se to má tak, že když se osvědčíte, televize vás chce znovu a znovu, dokud se divákům vyloženě nezhnusíte. Zatím je to přirozený proces. A mně hraje do karet, že mě neodstavila konkurence. Tedy zatím.

Přehráváte si zpětně přenosy z ČSMT?
Ne opakovaně. Ale během týdne se na záznam podívám, to ano, protože tím se moderátor nejvíc naučí o svém projevu, gestikulaci i schopnosti reagovat na to, co divák doma sice sleduje, ale před kamerou vám to může celkem snadno uniknout. V rádiu mě rozhlasová pedagožka na začátku učila poslouchat nahrávky vlastních pořadů a pomáhala mi analyzovat chyby. Totéž se snažím dělat při moderování v televizi. A kdo tvrdí, že je to narcismus, nikdy se nezlepší. Nebo se narodil jako dokonalý.

Býváte někdy rozpačitý z toho, co jste řekl? Jestli jste třeba nepřestřelil?
To se stane jen málokdy. Ale jestli jsem správně reagoval a nebo včas improvizoval, o tom pochybuju vždycky.

Je vám občas za některé lidi na pódiu trapně?
Občas ano… Ale zrovna tak je potřeba přiznat, že moderuju pro publikum, kterému může být zase trapně za mě.

A stane se vám někdy při rozhovorech se soutěžícími, že nevíte, jak dál?
To je velmi individuální, záleží na člověku. Každopádně v tomto typu show moderátor nemá extra velký prostor na obsáhlejší rozhovory. Talkshow bych určitě mít nemohl. Nejsem typ moderátora, který je schopný být stěžejním bodem programu. Nevím sice, v čem jsem dobrý, ale stoprocentně vím, v čem dobrý nejsem. A protože je mi jasné, že takové pořady se dají moderovat velmi dobře, ale i velmi špatně, snažím se jim vyhýbat.

Máte za sebou natáčení kol ČSMT, kde jste s kolegou Jakubem Prachařem sdíleli jednu miniaturní šatnu pro ženy. Vyprávíte si navzájem o svém soukromí, nebo jste dva profesionálové?
Mezi námi děvčaty padají za dveřmi vlastní šatny všechna tajemství.

Z jakých důvodů jste vegetarián? Maso vám přestalo chutnat? Nebo to souvisí se zabíjením zvířat?
Je to kombinace několika důvodů, mezi nimi i těchto dvou. Nejsem však ortodoxní vegetarián, který nenávidí maso. Jenom mi na jídelníčku nechybí, takže ho nejím. Nepotřebuju ho. A tím, že ho nejím, zlepšil se mi i metabolismus.

Nikde se o vás nedá dočíst nic osobního. Proč vám vadí mluvit o soukromí?
Mně to nevadí. Jen se odmítám v médiích radovat či vyplakávat z rodinných nebo milostných pocitů, radostí a zklamání. S odstupem času se to vždycky ukáže jako chyba.

Kde se vidíte za deset let?
V ideálním světě by to byla horizontální poloha s drinkem v ruce ve stínu palmy na bělostné pláži, kde mě stres a starosti nenajdou ani prostřednictvím GPS.